Vím, láska mužům víc že nebývá

Vím, láska mužům víc že nebývá

než louce květ. Ta hojnou úrodou

se pochlubí, když nebe pohodou

se modrou v její krásu zadívá.

A přec si, Fauste, nepřestanu přát,

by láska má ti byla víc než květ

na louce pestré, který uvidět

bys zblízka chtěl a pro chvíli mít rád.

Já chtěla bych – mne hněvem nezarmuť

pro srdce mého touhu nevinnou –

mít vědomí, když na tvou klesnu hruď,

že ozdobou jsem tobě jedinou.