VÍM O BÁJNÉM LESE.

Vím o bájném lese,

každý paprslek

kde se šerem třese

jako polibek.

Vím o jednom muži,

jenž tam putoval,

a pod planou růži

sen ho v náruč zval.

A v tom sladkém snění

jako hvězdný skvost,

červánků jak rdění

květ mu z srdce vzrost.

Vím o jedné duši,

která těkala

lesní tenkrát hluší,

kouzla spřádala.

Přilákána vůní

uzřela ten květ,

čarných očí sluní

úsměv jí přelet’!

S kořenem to kvítí

bujně vytrhla

a pak krutě v sítí

tůně zavrhla.

Trhla srdcem děsně

bolest... Zvěděl spáč,

veta že po vesně

žití, propuk’ v pláč.

Vím o pouští žhavé,

kam se potácel

a kde v noci tmavé

zvolna zkrvácel.