Vinař.

Žeť ctná pracovitost

Nejjistější bývá mohovitost,

Moudrý Ezop naruku nám dal.

Vinař maje stoho světa jíti

Syny kposteli své vzal:

„Milé dítky! byste mohli šťastní býti,

Otce svého ještě vhrobě ctíti,

Snažnou péči nasebe sem bral.

Poklad, kterýž vevinicy leží – –“

Vtom svou duši Pánu Bohu vzdal.

Pochovavše otce, všickni běží

Zlaté hledat poklady;

Každý kopá, přehledává, kde co leží,

Pole, háj y zahrady.

Ale běda! nikdež není

Poklad zlatý knalezení.

Zatím jaro vnové spanilosti

Ourodu svou nazem vylilo,

Pole bohatstvím a krásou odílo.

Vidouc bratří sveselostí

Vinnicy svou krásně kvésti;

Počali řeč mezy sebou vésti:

„Práce jest ten poklad, kterýž umíraje

Milý otec zanechat nám chtěl.“

Kprácy, otce svého požehnaje,

Kprácy hned se každý zbratří měl.