VINEA CHRISTI.

Lilije, lilije hýří tu bělí,

vždy nové vlny k nim ze temnot vběhnou,

rostou tak do dálek, do šíří lehnou,

nyní už hoří v nich obzor můj celý.

Kalichy sněžné se žárlivě bělí;

jak zlato, které až na dně si střehnou,

bleskne to vlnami, když se níž sehnou:

Ó moře, ó pole, ó sade stkvělý!

Prostředkem bílými, dlouhými lány,

jako stín vdechnutý, ze sluncí tkaný,

vznáší se Tajemný, žehnaje strany.

A pole vlní se, žene a běží,

jako když do dálek špinavých sněží,

vítězným postupem, Věčnost kde leží.