Vínek myrtový.

Ten z myrty vínek uvitý

na srdci posuď nosím,

tys na rtu svém ho světila,

žalnou jej slzou rosím.

Však vadne milá památka,

za lístkem lístek padá,

jak sudbou naše nevlídnou

svadla i láska mladá.

Ta láska jako luzný sen,

zapomenut jenž za dne,

jak smavé jarní kvítečko,

prvním jež mrazem schřadne.