Vínek z myrtí.

Já z myrtí vínek uvil jsem

a na srdci ho nosím,

tys na rtu svém ho světila

a já ho slzou rosím.

Však vadne, milá, vadne mi

a list po lístku padá

jak slova z lásky písničky,

již srdce lkají mladá.

Jak slova z naší písničky

té sotvy dozpívané,

jak z našeho snu obrázky

ty matné, potrhané.

Snad žel je nám těch obrázků,

však žel je jiným taky

a mnozí jsou, co hledají

je teprv nad oblaky.

Snad žel je nám té písničky,

však neželíme sami,

vždyť mnohý, co teď zpívá ji,

zas truchlit bude s námi.