VINETA (I)

Temně věští na pobřeží

chmurné hrany ze dna moře

zmar a hoře

svatyně, jež na dně leží.

Marně vlny

jekem tryskem přes ně běží,

jako odkaz neomylný

duní zvony svatých věží!

Obětiště rozmetány,

marně čekají už kněží –

ale hrany

božstvu věčnou slávu střeží!