Víno duchů.

Ty čisté víno duchů, poesie,

jak s nebes Ganges plynul vodopádem,

nad lidstvem proudíš a nad věků stádem

tvé démantové moře vře a bije!

Tě žebrák Homer holou dlaní pije,

ty děti pouště blažíš vůní, chladem,

a Shelley týrán po věčnosti hladem

déšť perlí tvojich na svět spící lije.

Ó jaký ples u zdrojů tvojich stávat,

přes vlny tvé se dívat do věčnosti,

jak nad nimi se rdí juž lidstva zoře!

I nechápu, proč vodou střízlivosti

tě hlupec křtí a lidstvu chtěl by dávat

po kapkách tebe, jež jsi větší moře!