VÍNO MLÁDÍ.

Stříbrné břízy na kraji lesa

mízou se na jaře plní,

v zátopě světla zelené lány

polibky větru se vlní.

Ve starých barvách všecko tu jásá,

stejná zní z dubiny píseň,

proč jenom v srdci, v neklidném srdci

dávná se probouzí tíseň...

To víno mládí právo má svoje,

opojně zašumí hlavou,

v životě jednou, žel jenom jednou

cestou nás provede smavou!

Jako bys měla, milenko moje,

leknínem vykvésti z tůně,

jak by mne měla po letech opít

vlasů tvých hedvábných vůně...

Nikdo však nejde! Vzpomínka bledá,

mládí jak víno jsme pili,

průvodcem je mi šumícím hájem,

v dálce je přízrak tvůj bílý...