Víno.

Jsem v hloubce duše láskou jat,

ne ženou však, ne děvou,

tvé dítě, Slunce, věz, mám rád,

jež zplodilo jsi s révou;

ach vroucně miluji a ctím

to božství s nebes výše,

když na mne okem jásavým

jak zlato hledí z číše.

Hle, usmívá se zas a zas!

Jak milostné je, věru,

má duše s ním se spojí v ráz,

nuž za družku je beru;

za družku jarý mysli vzlet,

a jas, jenž z ní se zrodí,

svou písní věčnosti dám zpět,

ať světu vojevodí! –