Víno.

To všecko bylo už... Obloha modrá, vlahý vzduch

a stezky putující do měsíce.

To všecko bylo už, ten nekonečný kruh,

jenž srdcem protáhne se...

Můj bože, barvotisková pohlednice...

To všecko slyšel jsi... Šum sametový obilí

a hvězdy zpívající nad hlavami.

Oh, kamarádi, čím jsme se to opili

a z které brázdy víno čepuje se?

Nekupte, nekupte, ten hospodský vás mámí!

A přece k tobě jdeme, starý, prastarý ty krčmáři.

Máš pořád stejný štít: U hvězd, u lásky, u měsíčka.

Nuž, nalej! Snad opít nás se tobě podaří,

nuž, nalej, dolej výš a třeba přelívej,

ať tvoje víno teče na znavená víčka...