VÍNO

Rubíny nebo topasy,

tekuté zlato nebo krev,

zakletý vánek z oázy,

do cév se řinoucí ti zpěv,

můj seveřane šednoucí,

proč ti již nechutná ten mok?

Není tvé krvi žádoucí

ten horký poskok jeho slok?

Nechutná, chutná, kdož to ví;

pijeme na radost i žal.

Ty moje jižní cukroví,

mě skrze tebe mok ten jal.

Ty moje sladká vidino,

když v očích vzplá ti černý svit,

tu počnu myslit na víno,

ach pojďme pít, ach pojďme pít –

ty zmoudříš, zněžníš, zaplaneš

a rozpovídáš se mi snad...

Ach, slunce, palmy, Marakeš!

Jak mám pak víno strašně rád.