VÍNO.

Vlá večer promenád jak vějíř z pávích peří

a ve hře očí srdce v sázku každý dá,

pojď, vzpomínko, ať vínu bolest má tě svěří,

ukolébavkou bdění mé se vystřídá.

Tři bílé smyčce srdce moje pohladily

a mazlí se jak teplé ručky milenky,

rty večera se k opadalým květům chýlí, –

nalévám znovu, znovu vína do sklenky.

Na loktech opojení pohled odpočinul,

člun v řece slzí, vzpomínkami věnčený,

a jak tři smyčce hrály, leknín písně plynul

přes čeřící se cymbálové refrény.

Chlad osamění rozžavil mou cigaretu,

mé oči opředly se v perlách svítilen, –

slovácká píseň svila kalich svého květu

a spící jantar v sklenicích snil třpytný sen.