Ó VINOBRANÍ...

O vinobraní snů, nad nimiž listopad

se měkce usmívá skrz’ broncy západů,

vy necháváte smutky tiše k nebi plát

jak žertvy oltářů v měsíční náladu.

Na každé cestě pak se mrtví naleznou,

jež milováni byli v červencových dnech

a Vzpomínka jde duší, s vlajkou smutečnou,

noc nese v očích svých a lunu ve vlasech.

Tu myslí muž na ženu s tělem těšivým,

na levandule plné lože a pokoje,

na dýmky, krb a děti, bicí orloje,

a žena skřehlá bloudíc krajem deštivým

si kouzlí Orient a zámky prostřed skal,

kde by ji zlý a krásný pirát miloval.