Viola.

Proč pak, fialinko,

za dne libě voníš,

proč pak za večera

hojné slze roníš? –

„Těší mne svět krásný,

a já voním v sadě,

abych mohla také

přispěť k jeho vnadě.

Slzím, že mne bolí

vaše počínání,

neb ono sobectvím

často, ach, zavání!“