Viola d’amour.

V růžovém zahradním domku jsem bydlela,

fontána trilky své v červánky šuměla,

stříbrný páv sletěl na ztichlý dvůr,

pod okny zpověď svou hvězdnou a nejtišší

vydechla nesměle ve stínu cypřiší

viola d’amour!

Plný vzduch růží byl žhavých a krvavých,

hořely na nebi, na keřích, v ňadrech mých,

od lesů zatměl se roj smutných můr,

v závoji křídel a ve světle růžovém

plakala touhou a nachových růží snem

viola d’amour!

Růžový příchod tmy přílišným kouzlem byl,

ach v srdce, v srdce tón zpěv se tam proměnil,

přetrhal sto těžkých perel šňůr,

noc lásku ztajila, v růžích se ztratila,

umlkla, do věnců tóny své spojila

viola d’amour!