VIOLANTA.

Vlas jako hedbáv volně rozčesaný

nad bílým čelem dolů na dvě strany,

jak broskev šíj a pod krajkami plna

jak vodní tůň se chvěje ňader vlna.

A oko modré, azur jihu celý

a úsměv ztrnulý a jaksi ztmělý

myšlénky stínem, která brázdí lehce

skráň průsvitnou, již opustiti nechce.

Od oltáře ta ke hlučnému kvasu

se vrací ptákem, oka zlatou řasu

až sklání k líčku, kde plá cosi v palu

jak odlesk od purpuru kardinálů.