Víra – láska – naděje.

Tři hvězdy zlatou planou září

Ve živobytí snivý let,

Tři hvězdy křehkou loďku žití

Sprovází libě v bouřný svět.

Již dítko v době lilijové

Konejší víra v klamný sen;

Vždyť nezná hada jedu střely –

Jej těší pestrosť barev jen.

A mládci v zlaté květů době

Milostně láska srdcem zní,

Když víra sladce uspala jej,

Že kvetou růže bez trní.

A čas a strasť když čelo vráskou

A bledostí pokrývá tvář,

Tu v bouřném světa vlnobití

Člověku nová svitne zář.

Jeť naděje to, mocný ohlas,

Jenž jemnou srdce strunou zní,

A svatý tento hlas co praví,

To není tiché blouznění.

A naděje ta neumírá,

Byť pohnula každá ctnosť;

Ta neděsí se temna hrobu,

Ta provází nás na věčnosť.