VÍRA ŽEBRÁKŮ

Žebráci, ať už jsou na cár rozbití,

děravé lodi před potopením

hroutí se na bok, leč s tuláckou vírou

se vydávají dálkou nekonečnou a širou

a přece se doklopýtají někam.

Jim deště vypláchnou palčivost ran.

A nepřítele z větrů všech světových stran

lze vytušit, číhá-li na rozcestí.

Vždy zákon a psi se vyřítí nějací,

i vrata se přirazí, skřípne klíč.

A hladové neštěstí, vynořivší se žebráci

dál od vrat jedněch se ke druhým potácí.

Je těžko před nocí najít zakouřenou díru,

i ráno vyžebrat z dobrých rukou novou víru

a ze zlých setřásti rány výhružné hole,

šouravě a napolo v kleče,

jít dál, zas procházet nespočítané vsi a pole,

děravá na boku loď

v dnu pustém moři, již osud potácí,

a přece dál vleče a vleče.