Víra.

Ve vzduchu mraky zlopověstné visí

a bouřliváků ozývá se křik,

svět pln je třeštění a těžkých krisí:

o trůn se chvějí Zbabělost a Zvyk.

Já bloudím, bloudím... stále cosi hledám –

nechť se mnou zmítá rozkacený vír;

tisíckrát klesnu a zas již se zvedám,

a stále doufám, že naleznu mír!

A víra vroucí ku předu mne žene –

však nepočítám na nadzemský ráj:

já věřím v lidstvo, láskou obrozené,

jež samo sobě stvoří věčný máj.