Víra.

V hrob puklým kamenem zde hledí Víra,

jak anděl krásný, křídel vzneslých k letu,

v tmu hrobky sypouc hrsti bílých květů,

a nohou drtíc bludných pochyb štíra.

Kdo pod obrazem slzy s očí stírá,

čte na útěchu ze Zjevení větu:

Tam zmlkne pláč a povzdech bledých retů,

až dnů zde bědných naplněna míra.

Ne za hrob jen, ať v žití boj nám plane,

svým křídlem chrání skráň jak věrná druže,

krev stírá vlídně, z ran jež srdce kane!

Znak víry v Boha, víry v síly vlastní

nám září-li, v boj kleslé rámě tuže,

my k štěstí za hrob jdeme žitím šťastní.