Virgil.

Můj sladký Virgile, když mezi lesy

byls průvodce můj v sladkých dobách mládí,

jak verš tvůj, který konejší a chladí,

zněl ohlasem skal zamyšlených tesy.

A kukačky žal v odpověď zněl kdesi

a padající ručej přes kapradí,

že řek’ bys, Faun si v houští syrinx ladí,

či nymfy v sítí vedou hlučné plesy.

Ó sladké chvíle! Stromy jako sloupy

se táhly v šer a víc a více tměly.

Nach červánku se po nich v oheň třepí!

Tvé poesie velký dojem skvělý

mi nepokazí žádný pedant hloupý

se svými o tvé původnosti klepy!