Virgo!

Jest krásný lotosu květ, jenž se kloní

nad vlny Gangu tiché, zasmušilé;

jest vzácná lilje, jejíž kalich chýle

se k zemi, rosné perly v trávu roní,

je luny třpyt, jenž na vlnách se honí

jak žhavé stříbro, jako sněhy bílé,

jak roucha anděla, jenž této chvíle

k nám slétá a nás perutí svou cloní –

Však lotosu co květ je cizokrajný?

co lilije, co luny paprsk bájný,

jenž v hloubi nebes hasne v smutné ráno?!

Když myslím na Tě, mystický o květe,

má duše kol Tě aureolu plete

a srdce vzdychá v touze jen: „ó Panno!“