Víš...?

Déšť do jehličí tleská

a budí lesní tiš...

Já vzpomínám jak dneska –

má drahá, víš?

Tak byli jsme tu sami...

Jak něhou naše skrýš

a stromy drahokamy

vzplanuly, víš?

Já šeptal sladká slova,

se vinul k tobě blíž,

zřel v oko zas a znova –

ach víš, ach víš?

Déšť v jehličí zas tleská,

ty u mně nesedíš,

a pohádka má hezká...?

Však dobře víš!