VÍŠ, JAK JSEM ZVAL TĚ?...

Víš, jak jsem zval tě, jaro bylo,

víš, jak jsem zval tě na svou loď?

Vše bylo od květů kol bílo,

a já tě volal: pojď, ó pojď!

Chtěl člun jsem mít a míti vesla

a rybník v moře proměnit,

chtěl jsem, by loď nás v dálku nesla

a s námi naší lásky cit...

Hle, na lodi jsme, vůkol moře

a modré nebe nad námi,

pták hýří volném ve prostoře

a zrak se plní slzami.

Tak jest mi, duše moje drahá,

tak jest mi jako před lety:

tam pták jest naší lásky blaha,

já mlád jsem zas a poupě ty.

A moře, jež kol člunu hraje,

toť vodní pláň jest vysněná,

když svíral jsem tě za dnů máje

v svá roztoužená ramena.

Zas ret můj tvoje hledá rety,

zas květ si srdce vysnilo –

rci, duše, zda se těmi lety,

rci, zda se něco změnilo?...