Víš si rady?

Věř, nožka malá pod tvým černým šatem,

jež prohlédala punčoškou tvou bílou,

tak duši moji divnou jala silou

a smysly moje zmátla divým chvatem,

že ani hloubkou očí, vlasů zlatem,

ni řeči tvojí sladkou hudbou milou

jsem lapen nebyl v síť tvé krásy čilou,

ni postavy tvé luzným majestátem.

Co nového je, ptáš se, v písni této?

Juž Puškin stěžoval si na nožku,

jí vrhnul v oběť žití svého léto.

A Musset rád měl sněžnou punčošku,

když pěkně utažena. Víš si rady?

Jsouť básníci juž stejní vždy a všady.