Víš, to bude jaro, plné vůně bude,

Víš, to bude jaro, plné vůně bude,

až svou hlavu skloníš na vždy k mojí hrudi,

slunce uvidíme zapadati rudé,

a noc přesladká se pod hvězdami zbudí.

Nádherný květ bílý opadne v té noci,

ale ve tvém nitru zalká tisíc písní,

budeš jako dítě, slabá, bez pomoci,

ale k svatosti až vyrosteš tou tísní.

Tisíc paprsků se v krvi tvojí skříží,

a z nich ze všech bude hřáti požehnání,

pod tou štěstí svého nepoznanou tíží

rozpláčeš se tiše v sladkém odříkání.

Milióny světel nebe naše vzplane

nad krajinou duší, jež je rosou vlahá,

jaro do ní přijde láskou požehnané:

viď, to bude chvíle zázračná a drahá.