Vise

Vím, přijde jednou den

kdy opuštěn,

a spálen žhavým řetězem

se probiju až v novou zem,

kde za mrtvé se modlí živí.

A půjdu nepoznán – –

Zvuk temných hran

mi do cest bude z hloubek lkát,

až u bran Města budu stát,

a nedočkám se odpovědi.

Jít musím umdlen zpět

do Věčna let –

Má obří touha bude chtít

se k Městu štěstí navrátit –

a proklet zšílím ve tmách hladem.