Vise. (Ravachol, Vaillant, Henry,)

Už přešly věky... Popel našich kostí

je dávno po všech koutech rozvát větrem,

a naše chtění, činy, jména, soudy

jsou necitelným zvukem, prázdným mythem

ve vodách minulosti.

Života nové vření v nových formách

po nových cestách k novým duje cílům.

A mrtvé vody minulosti leží

v liniích horizontu v modré dáli

strnule, zasmušile.

V nich není míry prostoru; v nich není

vzdálenost času; velká Spravedlnost,

jež vyštvána vždy od příbytků živých,

jak psanec prchla v tuto mrtvou říši

a vládne klidným vodám.

Ke křížům, hranicím, ke špalkům popraviště,

kde vražděna kdys idea, své rámě

kříž vztáhl z Golgaty a druhým

žehnaje dotk’ se guillotin dvou šedých,

pařížské, montbrisonské...