Visio.

Řev lvů a tygrů, zpěvy cherubínů

z mlh věků dávných v sluch mi dorážely;

tu davy příšer, a tam zástup skvělý –

červánky ranní vedle noci stínů.

Chechtotem ďasů, zpěvy k Boha Synu

podzemních chodeb duněl prostor ztmělý...

Já hleděl, žasnul, volal rozechvělý:

„Bdím, Bože dobrý, sním snad, či juž hynu?...“

V tom věků dávných rozlétly se brány.

A jako sluncem k zemi těžké mraky,

mně záhad s očí těžké spadly blány:

Obzor se nachem v moře krve nítí,

já k zemi sklesnul, rukou zastřel zraky – –

Já ďábly viděl s Bohem zápasiti!