Vískám jihu.

Jihu vísky družné,

chaloupky vy chudé,

lituji vás všecky!

Jak to s vámi bude?

Lituji vás všecky

z hloubky snivé duše,

vždyť v ty síně vaše

ze všad křivda kluše.

Schýlena z vás každá

smutně k zemi hledí,

vetchých na podstěnkách

chorá bída sedí.

Bezprávím jste kryty,

záští obíleny,

svárem provaleny

zpuchřelé jsou stěny.

Z trampot okenice,

z úmoru jsou dvéře,

vyhlídku vám cloní

husté trní keře.

Povaly jsou z nářku,

petlice jsou z pláče;

na podstěnce nouze

černou slípkou kdáče.

Stolek z hladu máte,

židle z unavení,

v číši místo medu

otrava se pění.

Za ozdobu nitra

věci přestrakaté:

smutné generály

místo Žižků máte.

Na zápraží rod váš –

ruce v klínu – sedí,

naříká a vzdychá,

ku hřbitovu hledí.

Nehleď ku hřbitovu,

ale výše k nebi,

zlatých slunce šípů

jest nám zapotřebí.

Zlatých slunce šípů

do srdce a hlavy;

však nám nepomůže

nářek usedavý.

Jenom prací vzrostem

statných dcer a synů;

nejen kytkou písní,

ale setbou činů!