VIŠNĚ

Zem rozkvetlým se létem pyšní

a kde dřív snila poupaty,

tam v sytých barvách žhavých višní

vděk smyslů zraje bohatý.

Vy krásná s hlubokými zraky,

zda cítíte už potají,

rty vaše jak ty višně taky

že k polibkům teď dozrají?

Svět nedotk’ se vás dosud hříšně,

a smyslnost v tom nebyla,

když zkvétala jste jak ty višně

tak sněžná, vzdušná, spanilá.

Však višně zrají, moje touho,

a chvěji se, ó nebesa,

co žárlivě jsem hlídal dlouho,

že jiný přes noc očesá!