VÍTEJ, HVIEZDOSLAVE!

Vyzdvihněte se, brány Pantheonu,

ať vejde v triumfu král slávy,

jak vítěz vchází za hlaholu zvonů,

ať vejde, vavřín kol své hlavy

a v rukou lýru, v plese milionů!

Jej vítá Praha, vyzdvihuje brány

svatyně, kde své nebe hostí,

těch, jichžto skráně slávou obetkány,

neb bohů rod šli minulostí,

šik reků, pláčem lidu vyvolaný.

I Ty’s z jich rodu z bratrského kmene,

tvůj hlas zní u nás jak tvou Vlastí

a stejně písně tvoje drahocenné

vznímaly touhu, pouta střásti,

v tmách zřely Jitro, jak se nad nás klene.

Jsme svoji dnes! a vítězné tvé věštby

jsou naplněny, zrak náš patří

hrob otevřený, puklou pečeť kletby;

tvé Slovensko se s Čechy bratří

jak zvlněný klas také tvojí setby.

Vyzdvihněte se, brány, v květech růží,

Slovenska Věštec vchází vámi;

v řad Nesmrtelných našich, hle, se druží,

zástava Lásky mezi námi,

jež srdce k srdci svatou páskou ztuží!

Vítej, Hviezdoslave!