VÍTĚZNÁ PÍSEŇ ULIC

Sám mezi davy jdeš, řev reklam v oči stříká,

Aut hlukem ohlušen, jsi všeho drážděn změnou.

V tvé nitro násilně to všechno cizí vniká

Jak do ocele rez. A s duší poraněnou

Jak z hrobky vyšel bys, kde minulost tvá mizí,

A dosud v přítomnu jak vůbec bys teď nežil,

Chtěl bys teď milovat, však všechno je ti cizí,

Jen jedno jistě víš, že stín jsi, jenž cos přežil.

Smích ironický teď se k trpkosti tvé druží,

V tvé duši stéká cos jak krví tmavých růží,

Čpí cosi v pocitech jak kouřem zhaslých svící.

Však náhle žití proud tě strhne svými rytmy,

Déšť jisker rozzáří se v nitra tvého přítmí,

Jsi silou uchopen teď navždy vítězící.