Vítězné smrti.

Jak průvod chorobných, zpoutaných dětí,

když zvony již „Te Deum“ hlásají s chrámových věží,

a bubny nepřátel s výkřiky letí

juž posledním požárem, poslední divokou řeží,

jdou moje vzpomínky z dobyté brány,

jdou tiché a poddané. – Juž provaz nejbližší škrtí...

– Kraj celý krví, jež řine z nesmírné rány...

Já nesmím již zpomínat, oddán jsa Vítězné Smrti.