VÍTĚZNÝ ŽIVOT

Že barev plam a ohně žár,

že vůní opojnost a lásky čar

dal’s, živote, mým také dním?

Ne, šálíš mne, já nevěřím:

jen ledných stínů popel sil

jsi v bytí mé, jen touhu dal

jsi nezkojnou vždy v krev mých žil,

a cit a práci mou’s vždy podupal,

že jako rozlícený bůh

mé srdce a můj duch,

ti klne v zatracení!

A přec’, ó věčný živote,

jediný, krásný, nenáhradný,

milenče sladký, krutý despote,

jenž osidla zlá kladeš, zrádný,

i když tě proklínám,

přec’ v hloubi nitra nejhlubší,

kde bytí mého kořen sám,

za hoře nezniklost, za štěstí mih,

za bouřný srdce tep a dvih,

za vášní divý var,

za tužeb svár,

za všaký dar,

za čin i sen

ti vděčně žehnám jen,

ó vítězný!