VÍTĚZOVÉ. (I. (Roku 12**))

Syn svobody a stepi v dálku cválá

na koni zkrváceném oštěp v dlani,

a jásot srší z očí jeho plání,

sám neví, co jich ruka jeho sklála.

To vítězství je, co mu z tahů sálá,

hřmí drsný jeho pokřik pustou plání,

kde Azrael se k mrtvol stohům sklání,

jež černá peruť jeho vichrem svála.

Krev, pouze krev zří barbar kol a všady,

tou vzdálený se západ temně nítí,

kde slunce zmírá nad pustými lady.

Krev, pouze krev též v jeho očích svítí

i jest mu, když tak hřímá v rej ten křepký,

jak připít měl by krev si z lidské lebky!