VÍTĚZŮM!

Vítězství k požívačnosti nás zve,

jsou pouta v kusy, z tmy jas denní;

jako by vína nalil do krve,

k hlavě nám vstoupá rozjaření.

Zapomenuto všecko! vypadly

z ruk meče: Sem číš! chce se žíti;

se skrání visí vavřín uvadlý,

co na tom, kam se národ řítí!

Stráže se stáhly, holé hranice,

na hradbách věže hlídek prázdné;

opilým zpěvem hlučí ulice,

kde zněly pochody dřív rázné.

A není, kdo by vzkřik’: Hej, do zbraní!

nepřítel v tmách se lstivě plouží;

kdo stará se, zem-li si podmaní,

nad námi poroba že krouží?

Sudetenland že hoří, tam a tam

podkopy zrádné že se kladou?

ó zoufalosti, cítit sám a sám,

že o Svobodu jde nám mladou!

Klid bezstarostný! běda vítězům,

čas není ještě v slávy zdání

jen rozkošem se vzdát, neb národům

už není druhé zmrtvýchvstání!

Hej, vzchop se, vítězi! svou mdlobu střes!

proč váhá odvaha tvá smělá?

okamžik je tu, národe, ó věz:

„když naše zem, buď naší celá!“