VÍTR NA HOŘE.
Hárá tráva v dlouze nízkých vlnách
jak sinozeleného ohně plášť,
po němž by přebíhaly tenké mráčky
stinného kouře. Veliký ty větře!
Duj mnou, produj jako vzdušná Lethe;
abych nevěděl nic z bezedného kosmu,
abych také stal se bezúčelnou,
všeho prázdnou silou letící!