Vítr v noci.

Od hor se vztekají, pán zběsilý a chrti,

od hor se vztekají.

A v dědině před nimi mdlá se třepetá zář,

u stolu ještě sedí vrásčitý hospodář

a jeho žena.

Chrti se ženou... a vyjí... a štěkají...

O smrti, smrti, smrti.

Vysoko ve vzduchu kmitli se ohaři

a pánův zasvištěl bič.

Vysoko leťte, chrti, nad střechy, nad střechy,

vyjte, že není pomoci a není útěchy

a není lásky.

Musíš jít do světa s jízvami ve tváři

a bij a rvi a nič!

Ať lomenice chalup zavzlyknou v úzkosti!

Bič svistí, svistí.

My, chrti lační a krutí a zpěnění,

letíme nad vámi, v děsu a šílení,

nesmíte spáti!

My větu zavyjem o živlů tvrdosti

a nenávisti.