Vítr v zahradě.

Rubíny červánků plály

zahradou bílou jak sníh,

v tom vítr večerní v dáli

v kvetoucích snětích se zdvih’.

V korunách vítr se šíří

a květů bělostný pýr

ve vzduchu zlaceném víří

jak stříbrné vánice vír.

Větve se ve větru sklání,

květiny padají s nich,

já bloudím ve květů vání

a v nitru mém jásot se zdvih’.

Se snětí květů déšť vonný

do srdce vítr mi svál

a pohádek zlatými zvony

v něm dlouho do noci hrál.