Vítr.

Vítr, vítr, vítr! Kolem oken hučí,

opírá se o dům, do komínu zpívá,

do klidu a míru jeho rány zvučí,

pod okapem šedým na chvíli se skrývá.

Jak mne láká písní, kterou v komín roní,

abych poklid zrušil, který v duši zvoní!

Vášeň! Přijde v míru, dotírá se k duši,

chvíli ustane a zase zbraní bodá,

někdy padne v boji, někdy štěstí zruší,

když je slabý sok a když se duše podá.

Vítr v okna hučí, do rána však zmizí!

Bojuj, vášni, chvíli – duše vyjde ryzí!