VÍTR

Miluji vítr, protože o dálkách vypráví,

protože rozvlní mne praporově –

dobrodružným dechem když mne pozdraví,

dravě jej vdechnu, slyším a vidím nově.

Miluji vítr, protože naše touhy se bratří,

vrhám mu otázky a on k nim odpovídá,

nese mi závrať z neznáma a vše, co ve světě spatří,

barevnou hrou se v obraznosti mé střídá.

Miluji vítr, protože jako on jít za údivem toužím,

má nejsilnější schopnost je žasnouti,

vím, že údivem rostu a proto v údiv se hroužím,

drsné a silné krásy života odvážně chci se dotknouti.

Miluji, miluji vítr, že všechno občerstvuje,

že v něm jako ve mně hřmí nesmírný orchestr–svět,

že v něm jako ve mně korouhev odvahy duje,

tajemství dálek zvědět a své jim povědět...