VÍTR.

Řič, jarní větře! Supěj, hřmi,

tisícem kopyt třeskni!

Řič dál svůj smutek, divý bol –

s tebou tak dobře se teskní.

Oblaka uštvi, zdupej les,

na vodu pusť se cvalem,

opojně každý úder tvůj

každičkým vichří mi svalem.

Jsme jako bratři: šle nás žal

od nebes v hloubku vodní,

ničíme, lámem, skok co skok,

pádíme – bratři rodní –

neznámo kam a proč.