Viz to slunce! Po královsku zírá,

Viz to slunce! Po královsku zírá,

Všecky tvory volá ke své chýži,

Po královsku s dary se k nim níží,

Života jim žídlo pootvírá.

A to tvorstvo k králi všehomíra

S nevýslovnou pořád tužbou vzhlíží,

Všechno s láskou k hrudi jeho tíží,

Mannu žití s prsou jeho zbírá.

Kdež ty, srdce, kdež máš slunce svoje?

Z jakového život čerpáš zdroje?

Zda se hvězda bez těžiště plouhá?

Vzhůru těžuj všech tvých citův touha,

Ty jsi hvězda, ke slunci se zdoluj,

Bůh tvé slunce, kolem Boha koluj.