Vkus tříbí se a alcaiský chór vzplane...

Vkus tříbí se a alcaiský chór vzplane,

saphický, pindarský, leč k humannosti

dík fata určení a loyalnosti

um vede v břeh a cíl, z ves cest v něm stane.

Rasena zbledla, Latium požehnané,

leč věky žně a šumu díla v pstrosti

úlu chimerského v dnes v oddannosti

dědictví žehá zpříma nepoznané.

Siculen, Auson, Salyové mysti,

ó kráso, tvojí nádhery jsou čistí,

nechť bez paměti, ať timp jich zvěst zjistí.

Vše nóta k lidskosti historii skorá,

však léna v vývoj nesmrtelná glóra,

čím Ligur, Ombrid, nóta zdráva sporá

buď z Pisenny že orfický bard k zvěsti

Tyché a slitování věků v tresti,

io svatý umu prah v kolébku štěstí.

Imituj děcko! Duch zralý tvoř a boř scestí.