Vládař nespravedlivý.

Vládaře kdys boháč jistý měl,

A o něm se časem dozvěděl,

Jak mu mrhá statek jeho.

I povolav sluhu nevěrného,

Tak mu vece: „Co to slyším, nevěrníku?

Ty mně nectně mrháš, hubíš statek můj!

To-li důkaz povinného ke mně díku?

Nuže, slyš a věziž další osud svůj!

Ze svého mi vydáš počet vladaření,

A vše odevzdáš mi zboží mé a jmění,

A nebudeš u mne vladařiti dél!“

Tehdy vladař k sobě takto děl:

„Co si počíti a kam

Vrhnouti se mám?

Teď již všecko můj se dozví pán,

V čemkoli jsem byl obžalován;

Po mém vládařství jest veta!

Ach, vyvržen na potupu světa,

Nemohu kopati,

Stydím se žebrati! –

Ale vím,

Co as učiním.

Přátel zjednám sobě,

Aby při žalostné době,

S vládařství když ssazen budu,

Neměli mne za poludu,

A přijmouc mne do svých domů,

Osladili trpkou mi pohromu.“

A jak u sebe byl děl,

Ihned k činu spěl.

Svolav dlužníky vše, ku prvnímu řek’:

„Mnoho-li jsi dlužen pánu mému?“

„Sto tun oleje!“

Dlužník odpověděl jemu.

A vládař zas: „Měhoděk!

Doufám, že ti slovo moje prospěje:

Vezma úpis svůj a sedna již,

Padesáte piš!“

Po té obrátiv se ke druhému,

Dí: „Mnoho-li tys dlužen pánu mému?“

A ten na to: „Ach, sto korců pšenice!“

Vládař pak zas vece jemu:

„I tvé poulehčím třenice.

Vezma úpis svůj a sedna již,

Osmdesáte si piš!“

A když pán i o tom zvěděl,

Jak o sebe vládař postarať se hleděl,

Nemoha sic schváliť zlého činu,

Kterým sluha jeho, šidě znova,

Novou na se uvaloval vinu,

Tato pověděl jest slova:

„Nedbav druhdy o sebe, dbá aspoň nyní,

A opatrností svojí

Na budoucí časy přístřeší si strojí,

Z mého zboží jiným čině dobrodiní.

A tak chytrák se světáky – tovaryši

Zahanbuje mnohé lidi,

Již, ač slovo věčné Boha svého slyší,

A ve světle pravdy dobře vidí,

Že svět mine,

Tělo zhyne,

A soud Páně

Čeká na ně:

Nedbajíce o ubohou duši svoji,

Na smrť svou a na soud Páně zle se strojí.“

A tak, kdož býť učni mými chcete,

Na to dbejte, na to veždy mněte,

Co vám slovem vřelým

Po zákonu velím:

„Z vezdejšího zboží, ježto světa zlobou

Mamonou se stává nepravosti,

Dobře činíc lidem, milé svojí bráti,

Čiňte sobě přátely, by příští dobou,

Když smrť života vás vezdejšího zhostí,

A vám bude tam na soudě Božím státi,

Pro vše, čím jste vděčili se nebes Pánu,

Přijali vás do pověčných v ráji stanů.“