VLAJKA.

Jak plamen, jako bájný ohnivák

nad hradem vlaje v mrak.

Šípková Růženka, moje milá,

konečně se tam probudila,

má modráčkový zrak.

Branami projíždějí rejtaři

a chvíle nemaří

pozdravit královnu: sláva, sláva!

Nejvyšší číšník povel dává

vrchnímu kuchaři.

Na věži lvíček, zvyklý strmět v klid,

nemůže pochopit,

dvojchvostem švihá, když blíže plují

krkavci černí z černých slují

sem v denní jas a třpyt.

Jak plamen, kterým všecek národ zhřát,

vidím tam vlajku vlát,

Šípková Růženka, moje milá,

si svatbu vystrojila.

Já zpívám na ní rád.

Veselá hudba na nádvoří hrá,

pryč utrpení zlá.

Skřečí jen divoce povýš dvorů

ti černí ptáci plní vzdoru

zlou vzpomínku: krá, krá!

Jak živý plamen, když jej rozváli

vichrové do dáli,

nad hradem vlajka. Ó, nechoď blíže,

zlá ruko, sic tě plamen zhrýže

a k smrti popálí!