VLAK.

By Lila Bubelová

Vlak nocí se řítí

z ničeho v nic.

Chtěl bys tak jíti

propastem vstříc.

Kolem je všechno cizí,

smysl ti všeho mizí,

nemyslíš, netoužíš,

v snění se nehroužíš,

sleduješ nárazy kolejnic.

Vlak nocí se řítí

z ničeho v nic.

Kol oken svítí

roj létavic.

Je smysl všeho jeden:

kolejí starou veden,

řítíš se v prázdnotu,

dávaje životu

bezduchý pohled svých zřítelnic.