VLAK PŘIVÁŽEJÍCÍ MILENKU

Čekám, kdy přijede vlakem milenka šlechtických rukou,

přes moje prahnoucí srdce mihne se v šíleném letu...

Zvonkové signály drnčí... Slyšet je lokomotivu,

která se z tunelu řítí v chomáčích chmurného dýmu

blýskajíc zlověstně z temna strašidly červených světel.

Srdce, mé nadějné srdce, cítíš; jak dlouží se kolej,

protíná řezavě prsa podobna oceli žhavé,

milenka blíží se s vlakem, v pozdrav ti šátkem svým mává,

ubohé srdce.

Pozdě jsi výstražný hvizdot zaslechlo v ssutinách šera,

neblahé dítě,

milenka přejela v dálku, jinému v objetí letí!

Na trati v mukách se svíjí,

škube se v kaluži krve,

za vlakem pohlíží kalně strhaným hasnoucím zrakem

zdrcené srdce.